Povídky

Jak jsem zestárl více než o 100 let

6. prosince 2011 v 14:30 | Laduskha

Řítil jsem se ve svém stříbrném citroenu po perném dni konečně domů. Věděl jsem, že mě doma čeká lákavá večeře v podobě pravé svíčkové, kterou mám obzvlášť rád. A svíčková od Marušky se dá pokládat za delikatesu nejvyšších hodnot. Sešlápl jsem tedy pedály a těšil se na pohodlné teplo domova. V tom mou hlavou proběhla vzpomínka a já si znovu uvědomil, jak svou manželku miluju.

Malá mořská víla

8. října 2011 v 22:56 | Laduskha

Malá roztomilá holčička vesele poskakovala po chodníku. Na zádech jí nadsakoval dětský batůžek s potiskem Malé mořské víly a v ručce svírala hadrovou panenku. Ťap a ťap, hop a skok. Maličká se cítila šťastná a usmívala se od ucha k uchu.
Jmenovala se Emily. Měla světlé vlásky po ramena, které jí ve skoku poletovaly kolem hlavy, roztomilé rtíky a modrá šibalská očka. Byla oděna do červeného trička, sukýnky a jemných balerýnek.

Potřebuju dávku...

18. července 2011 v 23:45 | Laduskha
Už zase potřebovala. Nutně. Hned. Teď. Jen malounko...

Ztratil jsem se

19. června 2011 v 9:52 | Jindra Vaněk (12), brácha

Stalo se to asi před stodvaceti lety. To mi bylo třináct let. Tou dobou zuřila válka mezi světlými elfi z Tyr-Fasulu a temnými elfy ze Žurag-Naru. Já jsem se narodil v jedné malé osadě na jih od Tyr-Fasulu váženému elfímu válečníkovi.
 
 

Reklama
Reklama